Zprava je to s REGENERACE - -

Regenerace Facebook

Přátelé

Eminent - dobré knihy


Předplatné


Rádio Místo setkávání


Spagyria -  zdraví z přírody


REGENERACE Online

ZENEROVY KARTY - SPONTÁNNÍ A EXPERIMENTÁLNÍ TELEPATIE

Vybráno z měsíčníku REGENERACE č. 03/2004

Autor: Jiří KUCHAŘ a Zdeněk KRUŠINA

REGENERACE

Telepatie (složenina řeckých slov telos = cíl a pathos = cítit), šířeji chápána jako biokomunikace, je podle oficiální psychotronické definice schopnost živých organismů vzájemně komunikovat, distančně předávat a přijímat informace pomocí vlastních mechanismů, které se uplatňují i za hranicemi rozsahu schopností smyslů, percepční a receptorické činnosti. Kvalita přenášených informací odpovídá stupni organizovanosti živé hmoty.

Než jsem mohl odpovědět, vybuchl Goethe v přátelský smích: „Vždyť je to on! Příteli, Bedřichu, ty jsi zde, ve Výmaru? Člověče, jak to vypadáš? V mém županu a v mých pantoflích chodíš tady veřejně po ulici?!“

Byl jsem úplně zděšen; můj mistr hovořil s nějakým člověkem, kterého jsem vůbec neviděl. „Excelence…,“ koktal jsem. Náhle se však Goethe zapotácel, udělal několik kroků dopředu a rozpřáhl ruce, jako by se chtěl někoho zachytit. „Bedřichu, proboha, kam ses poděl?“ Byl strašně bledý. „Co to má znamenat? Jistě nic dobrého. Zjevil se mi, tedy zemřel…“

I mne se zmocnilo rozčilení a s obavami jsem vstupoval za starým pánem do jeho domu. Goethe otevřel dveře do své pracovny a spěšně vstoupil přede mnou. Zděšený výkřik… Na pohovce seděl jakýsi pán, oděný do jeho županu a s jeho pantoflemi. Goethe vrávoral nazpět: „Pryč ode mě, přízraku, pryč.“

„Ale Wolfe, milý kamaráde, takhle se vítá věrný přítel?“

Takto zaznamenal tajný rada K. z Jeny neobyčejnou vizi, kterou zažil německý básník. Přítel Bedřich jej nečekaně navštívil v době, kdy nebyl doma. Během čekání si oblékl jeho věci, usedl do pohovky a představoval si, jak mu jde naproti a jak jej potká cestou k výmarskému Belvederu. Během své vize jej spatřil právě na tom místě, kde se na ulici básníkovi zjevil…

SPONTÁNNÍ A EXPERIMENTÁLNÍ TELEPATIE

Tento a spolu s ním stovky a tisíce dalších příkladů tzv. spontánní telepatie jsou »běžné« a většina z nás je zažila také. Jistě se vám třeba přihodilo, že jste chtěli někomu zavolat, a než jste stačili zvednout sluchátko, volal vám dotyčný sám. Nespočetná řada podobných jevů, více či méně fascinujících, provází lidstvo odnepaměti.

Ve druhé polovině 19. století vznikla v Anglii Společnost pro psychická bádání. Tři její členové, Edmund Gurney, Frederic W. H. Myers a Frank Podmore, zveřejnili roku 1886 knihu Phantasm of the Living, v níž začali pro tyto jevy koncepčně používat řecké slovo telepatie. Jejich cílem bylo – podobně jako u francouzského astronoma Camille Flammariona, který napsal několik knih na tato témata, z nichž v češtině vyšly například Záhada smrti nebo Neznámo a záhady lidské duše – prokázat, že jde o skutečné jevy a nikoliv o báchorky, vyprávěné při tehdy oblíbených černých hodinkách.

Fenomény byly popsány, nikoli však vysvětleny. Zákonitosti telepatické komunikace bylo možné dál zkoumat jen prostřednictvím cílených experimentů. Necelých sto let tak badatele na poli lidské psychiky zajímají jevy, které parapsychologie/ psychotronika řadí do oblasti tzv. experimentální telepatie.

Počátky soustavného telepatického výzkumu se datují do doby po první světové válce. Charles Richet na pařížské Sorbonně a John Coover na Stanfordské univerzitě, podobně jako George Estabrooks a William McDougall na Harvardu, se ve dvacátých letech nezávisle na sobě pokoušeli dostat tyto fenomény pod kontrolu. V roce 1928 provedl americký spisovatel Upton Sinclair se svou ženou Mary několik dálkových telepatických přenosů. Pro jeho manželku, která byla na tomto poli začátečnicí, byl jejich výsledek naprostým šokem. Pro věhlas Sinclairova jména je v té době nikdo nebral na lehkou váhu.

KDYBYCH…

„Kdybych měl žít svůj život ještě jednou, věnoval bych se raději parapsychologii než psychoanalýze.“ Tuto dnes již okřídlenou větu měl pronést Sigmund Freud v roce 1921, v době, kdy výzkum skrytých sil člověka začínal.

V roce 1927 přišel na Duke University v Durhamu v Severní Karolíně mladý badatel Joseph Banks Rhine. Roku 1930 se stal vedoucím univerzitní parapsychologické laboratoře a společně s několika kolegy zahájili obří sérii experimentů, trvající desítky let. Jeden z jeho kolegů, dr. Karl E. Zener (1903–1963), navrhl sérii pěti zvláštních karet, z níž byl vytvořen balíček obsahující celkem dvacet pět karet; vždy po pěti od každé.

J. B. Rhine založil svými experimenty vědecký výzkum takzvaných PSI fenoménů. Původně studoval teologii a psychologii, ovšem svá studia zakončil doktorátem z botaniky a poté obrátil svou pozornost k parapsychologii. Možná ho k tomu vedla příhoda z dětství: na okna jejich domu zabouchala jednou náhle uprostřed noci sousedka a chtěla si vypůjčit auto. Trvala na tom, že musí neodkladně odjet za svým bratrem, protože právě měla vizi, že spáchal sebevraždu. Když s ní Rhineův otec přijel na farmu jejího bratra, našli mladého muže oběšeného ve stodole – právě tak, jak to žena viděla ve své noční vizi.

Málo známou kapitolou z Rhineova života je, že začátkem roku 1949 usiloval o to, aby za ním do Spojených států emigroval východočeský duchovědný badatel Břetislav Kafka. Ten ovšem emigraci odmítl, přestože tušil, že komunistický režim nebude jeho hypnotickému výzkumu nakloněn.

Pokusy Rhineovy školy jsou označovány za tzv. kvantitativní proto, že se telepatické jevy snaží prokázat pomocí dlouhých řad experimentů a jejich statistického vyhodnocení, sloužícího k matematickému důkazu pomocí počtu pravděpodobnosti. Pro svou relativní jednoduchost byla tato metoda použita i na parapsychologických ústavech v jiných zemích, a to přesto, že právě o správné matematické interpretování výsledků se vedly dlouholeté spory.

Každý experiment začal mícháním balíčku karet. Byl to doslova obřad, během něhož používali Rhine a jeho kolegové dokonce zvláštní míchací stroj. Experimentů se účastnilo velké množství dobrovolníků, převážně z řad univerzitních studentů, a celkový počet pokusů, které za více než třicet let Rhine a jeho spolupracovníci provedli, šel do statisíců.

Pokusná osoba – přijímající, v parapsychologické terminologii označovaná jako percipient – byla vždy dokonale oddělena od vysílající osoby. Vysílající, nazývaný odborně induktor, obracel ve stejných intervalech jednu kartu za druhou, soustředil se na ni a telepaticky vyslal její obraz přijímajícímu. Ten zaznamenal do zvláštního předtištěného formuláře znak, jenž se mu vybavil po vyslání signálu. Do stejného formuláře zapsal obraz vyslané karty i induktor.

Experimentální řady často obsahovaly několik po sobě jdoucích sérií po pětadvaceti kartách. Po skončení, většinou kvůli únavě percipienta, předali oba experimentující svůj zápis kontrolní komisi, která zjistila počet správných určení a vypočítala počet pravděpodobnosti.

Později byly experimenty prováděny i na různé distance. Rhineova laboratoř například navrhla navzájem propojená, v různých místnostech umístěná elektronická zařízení, která induktora a percipienta spojovala elektronicky. Oba pak v pravidelných intervalech tiskli tlačítka na své aparatuře, na níž byl vyobrazen vyslaný respektive přijatý karetní znak. Ruční záznam tak byl nahrazen elektronickým registračním zařízením, které navíc umožňovalo rychlejší vyhodnocení.

FANTASTICKÉ VÝSLEDKY

Když správně určí percipient všech pětadvacet karet za sebou, pokoří limit neuvěřitelně nízké pravděpodobnosti řádu 1015. Během existence Rhineovy laboratoře bylo dosaženo tohoto fantastického výsledku několikrát. Jeden z nejnadanějších percipientů, student Hubert Pearce, uskutečnil se Rhinem 11 250 pokusů za různých fyzických a psychických podmínek – v klidu, během nemoci, při stavech nervového rozčílení i při euforických náladách. Jeho celkový průměr byl devět správných určení z dvaceti pěti karet.

Úspěchy Rhineovy školy byly fascinující, protože při zcela náhodném hádání by se počet pravděpodobnosti pohyboval okolo pěti procent. Teprve po dvou letech experimentů se v roce 1932 odvážil Joseph Banks Rhine zveřejnit první výsledky. Z 85 724 pokusů – přičemž jako pokus se označoval telepatický přenos jedné karty – se zdařilo 24 364, což je fantastická úspěšnost přesahující 28 %.

V Rhineově laboratoři se vystřídala řada pozoruhodných postav. Vedle již zmíněného studenta teologie Huberta Pearce, jehož experimenty z let 1933–34 znamenaly milník v parapsychologickém výzkumu na Duke University, to byl J. Gaither Pratt, který nejprve přišel jako student-dobrovolník, aby se později stal jednou z vůdčích postav světové parapsychologie.

J. G. Pratt působil později na univerzitě ve Virginii, kam koncem 60. let 20. století pozval dnes téměř zapomenutého, ovšem ve své době jednoho z nejnadanějších telepatů, pražského senzibila Pavla Štěpánka. Jeho schopnosti byly úzce specializovány na hádání dvou barev na zelených a bílých kartičkách uzavřených v obálkách z neprůhledného kartonu. Štěpánkovy výrazně nadpravděpodobnostní výsledky experimentů provedených s J. G. Prattem vstoupily později do dějin parapsychologické literatury.

TELEPATICKÉ EXPERIMENTY V SSSR

V Sovětském svazu se z pochopitelných důvodů orientovali především na tzv. kvalitativní pokusy, zaměřené na přenosy jednotlivých obrázků, čísel a znaků. O tom, že telepatie nebyla brána v té době na lehkou váhu nikde na světě, svědčí instrukce, které byly zaslány policistům na československých četnických stanicích za první republiky. Jako tzv. třetí stupeň důležitosti nabádaly ke sledování podezřelých osob; v tomto stupni byli uvedeni také telepati a jasnovidci, a sice pro případ, že by mohlo dojít k „předání informací netradiční cestou“.

Ve Stalinově říši se tato možnost považovala za velmi lákavou, a tak se kvantitativní telepatické pokusy braly za jakýsi podpůrný důkaz existence těchto fenoménů. Rusové se zaměřovali především na přenos barev, většinou s dlouhodobě školenými a kultivovanými jedinci.

Za zajímavost stojí postřeh tehdejšího experimentátora J. Žuka, který si jako první začal všímat druhů omylů, deformací a změn symetrie při telepatickém přenosu. Snažil se odhalit příčinu a napadlo jej uskutečnit zajímavý pokus: nejprve nechal určitý obrazec přenést telepaticky a zkoumal zaznamenané chyby a odchylky. Potom tento obrazec percipientovi přímo ukázal, ovšem z větší vzdálenosti a jen na chvilku, a poté jej požádal o znázornění. Pozoruhodné bylo, že deformace při obojím způsobu »přenosu« si byly velmi podobné.

KOMU V RUCE KARTY ŠUSTÍ…

Na poli parapsychologického výzkumu byla v oblasti telepatie provedena celá řada pokusů nejrůznějšího zadání. Na konci 60. let minulého století začal s podobnými experimenty, navrženými jako přenos chuťových vjemů, jmenovitě soli, cukru a kakaa, pražský experimentátor, dnes živá legenda české parapsychologie a psychotroniky PhDr. Zdeněk Rejdák.

V roce 1973 byla z jeho iniciativy uspořádána v Praze první Mezinárodní konference o psychotronice, které se zúčastnilo více než 250 badatelů z 26 zemí světa. Počin to byl dnes sotva představitelný. O několik let později vydal dr. Rejdák společně s Karlem Drbalem, slavným experimentátorem na poli pyramidologie, dnes již vzácnou knihu Telepatie a jasnovidnost. V roce 1995 shrnul dr. Rejdák své bohaté a rozmanité poznatky v knize Perspektivy telepatie s podtitulem Slavné psychotronické fenomény 20. století. Máte-li zájem dozvědět se nejen o fenoménu telepatie víc, lze ji jen doporučit.

Telepatie, psychokineze, telestezie a další podivuhodně znějící disciplíny postupně ztrácely výlučnost parapsychologických pracovišť a staly se něčím, co si může »osahat« každý z nás: Pokusit se otestovat vlastní telepatické nadání, udělat osobní neocenitelnou zkušenost, jejíž neexistenci mu potenciální odpůrce bude těžko vyvracet. Posloužit k tomu může nenápadný balíček, obsahující jednoduché kresby. Obrázky, které se staly fenoménem: Zenerovy karty.


VLAŠIMSKÉ EXPERIMENTY

V letech 1983–1984 jsme uskutečnili sérii pokusů k ověření mimosmyslového vnímání. Do experimentů byla zapojena skupina osmi osob z Vlašimi a Prahy. Všechny pokusy byly pečlivě zaznamenány a vyhodnoceny. Jedna z osob byla vždy určena za induktora, který vykonával předpokládaný telepatický vliv na ostatní zúčastněné percipienty, příjemce informací (ne vždy se ovšem účastnili všichni).

V první fázi experimentů se induktor v předem určeném čase soustředil na představu nějaké barvy (případně hleděl na předmět příslušné barvy) a úkolem percipientů bylo zjistit, o kterou barvu se jedná. Celkem proběhlo 115 přenosů s úspěšností 61 %, což představuje zhruba 1,83 uhádnuté barvy ze tří a převyšuje pravděpodobnost náhodného uhodnutí. Po matematickém zpracování, které vyrovnalo nerovnoměrný počet použitých barev při přenosech, jsme zjistili následující pořadí úspěšnosti: bílá, žlutá, oranžová – červená, zelená, modrá – fialová, černá, hnědá. Toto rozvrstvení na tři trojice barev pozoruhodně odpovídá gunám, zvaným sattva – radžas – tamas, známým z indické esoteriky.

Při dalších experimentech jsme přistoupili k použití tzv. Zenerových karet, které zavedla při kvantitativních pokusech s mimosmyslovým vnímáním škola amerického výzkumníka dr. Josepha B. Rhinea z Duke University. Balíček obsahuje 25 karet. Pravděpodobnost uhodnutí všech 25 karet ve správném pořadí je přesně 1:623 360 743 125 120. Provedeno bylo 117 přenosů s průměrnou úspěšností 29,85 %. Tato hodnota opět převyšuje statistickou pravděpodobnost náhodného uhodnutí. Několik případů bylo velmi sugestivních: jednou se percipientovi podařilo uhodnout 14 karet (pravděpodobnost 1:4 774 289 520), dvakrát bylo správně uhodnuto 13 karet (1:1 037 776 740). Jeden z percipientů dosáhl průměrné úspěšnosti 48,2 % (asi 12 karet), jiní dva 39,9 % (asi 10 karet) a 37,7 % (asi 9 karet). Vzhledem k relativně malému množství pokusů jsou všechny uvedené výsledky pozoruhodné.

Při analýze pokusů se Zenerovými kartami se ukázalo, že vzdálenost mezi jednotlivými účastníky experimentů nehraje žádnou roli: výsledky jsou identické, nacházejí-li se pokusné osoby ve stejné místnosti, nebo jsou vzdáleny mnoho desítek kilometrů. Zajímavý poznatek vyplynul z porovnání časů přenosů: zdá se, že maximální množství informací bylo přijato v době 600 sekund (10 minut) od začátku přenosu. Po této době výrazně klesala pravděpodobnost úspěšného uhodnutí pořadí karet.

Střední rychlost zpracování informace byla během těchto pokusů 0,02 bitů za sekundu.

Významné korelace vykázaly i experimenty s přenosem náhodně vybraného abstraktního obrazce či tvaru nějakého konkrétního předmětu. Těchto pokusů bylo provedeno celkem 54. V několika případech určili všichni zúčastnění percipienti správný obrazec či předmět (například čtverec, kolo s loukotěmi, hebrejské písmeno šín, zelené jablko, náramkové hodinky), jindy jeden či více percipientů zaznamenali obrazec značně podobný či jeho fragment (například místo trojúhelníku tvar pyramidy s podestou, místo mandorly tvar oka, místo obyčejné tužky její šestiúhelníkový tvar v příčném řezu). Počet zdařilých pokusů někdy znatelně zvýšila malá dávka alkoholu, podaná percipientům.

Percipienti také často popisovali, že finální obrazec se postupně »skládá« a formuje (například: tvar podobný houbě… atomový hřib… hodně světla… sklo… sklenička = správné řešení). Dokazuje to, že tyto »přenosy« nejsou pouhým odečítáním informací, ale do značné míry interakcí mezi induktorem a percipientem, že závisejí na jejich momentálním psychickém a fyzickém stavu, který podmiňuje schopnost soustředit se.

Domnívám se, že popsané experimenty mohou být pokládány za signifikantní ověření existence mimosmyslového vnímání. Mám také za to, že této schopnosti v jejím univerzálním rozšíření brání současný způsob lidského života. Není to jen shon a neklid, který zamezuje žádoucímu stavu uklidnění myšlenek, ale také mimoděký vliv moderní civilizace, zdůrazňující pouze technické aspekty života a odsunující spiritualitu na vedlejší kolej.

Připomeňme v této souvislosti německého teologa a filozofa Karl Heima (1874–1958), který hovořil o setkání s druhým člověkem jako o „průniku dvou personálních dimenzí“. Teprve takový neformální vztah položí důležité základy pochopení, tolerance a lásky k bližnímu. A my dodejme, že je rovněž předpokladem mimosmyslového vnímání.

Zdraví z REGENERACE

Více informací...

Rozhovory REGENERACE

Více informací...

Knižní tipy REGENERACE

Více informací...

Esoterické fenomény

Více informací...

Vyhledávání

Vyhledat:  

Keltský telegraf Online na Facebooku

Akce našich přátel - inzerce

Informace

  • Píšete redakci a žádáte odpověď? Přiložte ofrankovanou obálku se zpáteční adresou.
  • Chcete-li doporučit léčitele, obraťte se každou středu od 13:00 do 16:00 na MUDr. Petra Sedláčka a konzultantku Marii Příhodovou na tel.: 233 350 013
  • Už jste si předplatili REGENERACI? Za výtisk zaplatíte 28,50 Kč/1,43€ (43 Sk) a časopis dostanete domů tři dny po vydání. Nabízíme i rychlejší objednání prostřednictvím mobilního telefonu (viz OBJEDNÁVKA).

Kde nás najdete?

Astrovíkend, esoterický festival